Základní škola Úšovice

Mariánské Lázně

Exkurze v Terezíně a Lidicích očima žáků devátých tříd ZŠ Úšovice

Z návštěvy a prohlídky pevnosti Terezín jsem si odnesl pár poznatků a pocitů. Byla to má první prohlídka a návštěva, proto mě to velice zaujalo. Nejen ta pevnost sama (architektura a celkově jak to vypadalo), ale spíš to, jak to tam chodilo, jak se k těm vězňům chovali a v jakých podmínkách tam museli být a žít. Upřímně mě hodně překvapilo, že se někomu podařilo úspěšně utéct. Pokud bych měl popsat své pocity, tak byly smíšené, výlet jsem si užil, ale když jsem o tom přemýšlel, tak jsem se tam moc dobře necítil.
S Lidicemi to bylo podobné, také jsem tam byl poprvé a doopravdy dost jsem se tam dozvěděl. A dozvěděl jsem se i to, nad čím jsem nikdy nepřemýšlel. Proč to byly právě Lidice? S pocity to bylo stejné, jako v Terezíně. (Petr Š.)
V Terezíně se mi líbilo, že tam bylo všechno původní a uměl jsem se vžít do toho, jak se tam žilo. (Patrik B.)
Mé pocity v Terezíně byly hodně smíšené. Např. když jsme měli jít na samotku, nedokázala jsem to, sevřel se mi hrudník. Úzkost byla nejčastější. V Lidicích jsem zase cítila být nutně potichu a tím vzdát poctu tomu místu. (Darina V.)
Tato exkurze byla velmi poučná, uvědomil jsem si díky ní spoustu důležitých věcí: musím si vážit toho, kde žiji, toho, co mám a nemusel bych mít. Nechtěl bych žít v té době a zažít věci, které zažili ti lidé. Jsem rád, že jsem to mohl vidět. (Jiří S.)
Návštěva Terezína a Lidic ve mne zanechala smíšené pocity. Je neuvěřitelné, co se dělo v Terezíně. Co museli lidé vydržet, je v dnešní době nepředstavitelné. Atmosféra v Terezíně na mne silně zapůsobila, zajímavá a zároveň strašná byla návštěva sprch. Líbí se mi, že se na tyto události nezapomíná. Na tuto exkurzi nikdy nezapomenu. (David L.)
Nejvíc mě zaujal příběh tří mužů, kterým se podařilo utéct. (Šimon S.)
V Terezíně jsem měl pocit úzkosti. Kolik lidí bylo odtud posláno do Osvětimi, kolik bylo mučeno, aby prozradili kamarády, kolik zemřelo na skvrnitý tyfus. (Patrik Ch.)
Terezín na mne působil jako místo, kde by v takových podmínkách dokázali přežít jen ti silní. Já bych to asi nevydržela. Hrozné! V Lidicích v muzeu jsem vůbec nemohla poslouchat ty dopisy dětí. Píšou o takových maličkostech a pak je zabijí. Nebo co říkaly ty ženy, které přežily. Nedovedu si představit, že bych se do takové hrůzy probudila. (Anna V.)
Návštěva pevnosti Terezín ve mne vyvolala úzkost. Slyšet vyprávět skutečné příběhy vězněných lidí je velmi otřesný pocit. Nechápu, jak je možné, že lidé páchali na lidech takové hrůzy. Vězni netušili, jak dlouho a jestli vůbec budou žít. Po celou dobu uvěznění žili v otřesných podmínkách, hladověli a byli fyzicky i psychicky týráni. Památník je dobré zachovat a připomínat si tím, čeho je člověk schopný. Je to velké varování pro všechny. (Matyáš H.)
Mé dojmy byly velmi pesimistické. Byla jsem smutná z toho, co se těm lidem stalo. Bylo to velmi zajímavé a zároveň děsivé. Velmi mě překvapila velikost tohoto komplexu. Rovněž mě překvapilo množství podzemních chodeb. Líbilo se mi promítání filmu v kině, který Terezín vykresloval jako „vzorové město“, kde se dobře žije. (Markéta H.)
Tato akce se mi velice líbila, byla moc zajímavá, líbilo se mi, že se na oběti nezapomnělo a postavil se jim pomník. Nejvíc mě zaujal právě ten pomník lidických dětí a to, nevypadaly jako ve skutečnosti, aby truchlícím pozůstalým nezpůsobily více utrpení. V muzeu jsem se nejvíc informací dozvěděla z filmu. (Markéta H.)
U terezínského hřbitova jsem měl špatný dojem, bylo zde pohřbeno mnoho lidí, kteří za nic nemohli. Ze samotné pevnosti už jsem ten dojem neměl, Zdála se mi zajímavá, např. chodba, kterou jsme procházeli, umývárna, která nebyla nikdy použita a postavila se jenom proto, aby mohli říci, že existuje. Zajímavá byla také cela Gavrila Principa, nebylo v ní denní světlo, proto zemřel na tuberkulózu kostí. A také to, že v neděli mohl někdo a někdy hrát karty. Bylo zde hodně cel, některé pro politické vězně. V Lidicích jsem se dozvěděl také hodně zajímavého, třeba proč byly vypáleny, ale zde se mi už tolik nelíbilo. (Radim F.)
Velice mne zaujala terezínská pevnost – koncentrační tábor. Muselo to být hrozné – ty sprchy, ty samotky, ty postele, ta hygiena, tresty, prostě celý život tam byl krutý. Jsem ráda, že žiji teď a ne v té době. S vězni zacházeli strašně, špatné bylo stravování, prostředí, nemoci. Nejvíc mě děsila ta malá místnost pro hodně lidí, jak museli chodit, aby nepadli na zem, kde nebyl vzduch. Nebyla tam okna ani toaleta. Ale jinak se mi tam líbilo, protože to bylo velice zajímavé. Lidický památník mi připadal prostý a krásný. Nejvíc mě zaujal pomník soch smutných a vyděšených lidických dětí, které byly uplynovány.  A vyhlazení obce, osudy mužů, žen a dětí – strašné! Do muzeí moc nechodím, ale tohle mne zaujalo – minifilmy, obrázky, dokumenty. Celkově se mi exkurze moc líbila. (Nikol D.)

(Citováno z prací žáků devátých tříd.)